Vyhledávání

Sportovní letectví na Slovácku

Již v polovině dvacátých let byla založena v Uherském Hradišti místní skupina Masarykovy letecké ligy (MLL). V polovině třicátých let bylo na Slovácku velmi rozšířeno letecké modelářství, zpočátku to byly především tyčkové modely na gumu, kluzáky, později dokonce i motorové modely. MLL v Uherském Hradišti se začala zabývat také praktickým létáním na bezmotorovém letadle  - kluzáku.  První vzlety se prováděly na svazích mařatických kopců, kdy se do vzduchu kluzák dostával pomocí gumového lana. V Uherském Brodě byla také založena místní skupina MLL (v roce 1931) a její členové rovněž létali s kluzákem. Další místní skupinu MLL založili řemeslníci a rolníci počátkem roku 1935 také v Buchlovicích, spolek vedl místní poštmistr pan Vojtěch Spousta. Ve spolupráci s propagační letkou olomoucké župy MLL uspořádali v Buchlovicích 25. srpna 1935 letecký den, který programově naplnila propagační letka MLL Olomouc. Pro jeho konání byla schválena provizorní letištní plocha na poli za zámeckou zahradou. Před 2.500 diváky tu účinkovalo asi 8 letadel, z výtěžku leteckého dne a dalších sbírek pak MLL Buchlovice v polovině roku 1936 zakoupila rozpracovaný kluzák typ Zögling, se kterým se pak létalo až do jarních měsíců 1939.

    

(Foto: archiv Vladimír Janík)

Po okupaci Československa se dalo sportovně létat jen v samostatném Slovensku, kam se také dostala část zabavených sportovních letadel z českých zemí.

Tak jako řada sportovních i vojenských letců jinde v republice, i z Uherskohradišťska a Uherskobrodska odcházeli od počátku německé okupace vojenští i sportovní piloti do zahraničí kde sloužili buď jako stíhací piloti, mechanici nebo v osádkách bombardérů britské RAF. Mnozí z nich během války při plnění bojových úkolů padli. Do osvobozené vlasti se však někteří vrátili. Část z nich však ve složitých dobách padesátých let byla donucena opět odejít za hranice.

První roky po válce jsou pro pamětníky nezapomenutelné. Radost z osvobození a nových perspektiv přiváděly na naše sportovní letiště stále více zájemců o letecký sport. Plachtění byl nejlacinější a nejdostupnější způsob létání, zvláště když hlavní pohonnou a startovací sílu představovaly svaly plachtařů a gumové lano. Už v prvních měsících po osvobození píše okresnímu národnímu výboru Leopold Rotter, jeden z aktivních členů tvořícího se aeroklubu, že "...oznamuji tímto obnovení činnosti ČNA, jehož činnost byla úřady uznána dle starých jeho stanov na prvním leteckém kongresu v pražské městské knihovně ..."

HISTORIE SLOVÁCKÉHO AEROKLUBU

Slovácký aeroklub byl založen pod názvem Slovácký aeroklub Uherské Hradiště dne 25. srpna 1945 v Uherském Hradišti v hotelu Fojta za účasti zástupců Ministerstva dopravy, Ministerstva národní obrany, Brněnského aeroklubu a dalších institucí. Svou činnost zahájil, bez vlastní klubovny a hangáru, se dvěma odbory a to plachtařským a motorovým. První motorový letoun přímo v majetku Slováckého aeroklubu byl Zlín Z-181. Další letouny provozované aeroklubem byly v soukromém vlastnictví, jednalo většinou o americké stroje PiperCub, nakoupené z amerických válečných přebytků.  Např. první vedoucí motorového odboru Antonín Tvrdoň vlastnil jeden letoun tohoto typu, na jehož nákup přispěl i majitel Abrhámovy cihelny Kunovice, otec známého herce Josefa Abrháma. 

(Foto: archiv Slovácký aeroklub)

V roce 1947 byla podepsána smlouva o spoluužívání letiště a byl vybudován první hangár Slováckého aeroklubu, ten byl slavnostně otevřen na první plachtařský letecký den v Kunovicích 18. května 1947. Po roce 1948 byla letadla soukromníků státem znárodněna, zabavena a postupně likvidována.

V roce 1951 byl založen Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm), pod který musel přejít i Slovácký aeroklub.
Roku 1954 se přidružuje k aeroklubu nový odbor leteckých modelářů.

V roce 1968 se aeroklub na čas uvolnil z polovojenského Svazarmu, ale již v červenci 1968 přišla katastrofa, větrná smršť Olga, která totálně zničila oba dřevěné hangáry aeroklubu, čtyři větroně a poškodila další letadla a budovy. V letounu An-2 v Kunovicích při vichřici zahynul brněnský pilot tohoto stroje Miloš Funk. I přes tuto tragédii aeroklub nezanikl a díky tvrdé a obětavé práci několika členů svou činnost udržel a v roce 1970 byly postaveny oba hangáry nové. Ve stejném roce se Slovácký aeroklub podílel na založení občanského sdružení Aerotechnik o jehož vývojové, opravárenské a výrobní činnosti tudíž spolurozhodovala skoro 20 let i Rada Slováckého aeroklubu. Tím byl položen základní kámen nové tradice vývojové a výrobní společnosti dnešního Evektoru-Aerotechnik a.s. V první polovině sedmdesátých let členové aeroklubu a další dobrovolníci iniciovali záchranu vyřazených letounů, uskladněných na dvoře továrny LET a určených k sešrotování a vzniká neoficiální dobrovolnická organizace Slovácké letecké muzeum - dnešní Letecké muzeum Kunovice. Letouny muzea byly prezentovány na veřejnosti při příležitostech celostátních Leteckých dnů s Květy v létech 1976 a 1981, které byly přenášeny v přímém přenosu Československé televize. Dále se v sedmdesátých letech rozrostl počet členů i letounů a začaly se pořádat v Kunovicích sportovní soutěže a závody plachtařů, kde se piloti aeroklubu výrazně zapsali do výsledkových listin nejrůznějších soutěží, ale i do celostátního a mezinárodního žebříčku plachtařů.

V osmdesátých letech se začala věnovat řada pilotů kunovického aeroklubu profesionální letecké kariéře. Mnozí přešli k zemědělskému letectvu podniku Slov-Air, řada z nich pak odtud pokračovali v další profesionální letecké kariéře a našli uplatnění u dalších provozovatelů, především v letecké dopravě.

Na počátku osmdesátých let Slovácký aeroklub získal dva dopravní turbovrtulové letouny L-410A, byť v té době musely být ještě v majetku Svazarmu. Letouny byly používány především pro vyhlídkové lety, které pro legislativní překážky nikdo v republice nedělal. Kromě menších akcí se tak každý rok pořádaly vyhlídkové lety na kunovickém letišti, kdy za víkend bylo odvezeno až tisíce osob a dětí. S letadly L-410 Slovácký aeroklub provedl desítky mezinárodních i vnitrostátních sanitních
letů. Po vyčerpání životnosti těchto letadel aeroklub zakoupil další letadlo L410 (OK-DZA), které na výsadky parašutistů provozuje dodnes.

Koncem osmdesátých let aeroklub úpravou a oplocením přilehlého pozemku a jeho pronájmem od zemědělského podniku Uh. Hradiště vytvořil podmínky pro přesun sbírky letounů Slováckého leteckého muzea z prostor u velké stojánky továrního letiště na současný pozemek za účelem provozování a rozvoje muzea.  

V roce 1991 si jako jeden z prvních aeroklubů v republice zakoupil Slovácký aeroklub ve Švýcarsku letoun americké výroby Cessna 172. V roce 1992 je zapsáno nově občanské sdružení pod názvem Slovácký aeroklub Kunovice. Díky řádné péči Slovácký aeroklub překonal všechna těžká období, která přinesla jak změna společenského uspořádání po roce 1989 a zánik Svazarmu, tak i doba hospodářského úpadku v místní letecké výrobě, ale zejména ekonomickou krizi po roce 2008 z vlastních zdrojů bez nutnosti čerpání dotací na sportovní činnost. Přitom došlo k restrukturalizaci a zefektivnění provozu.

Za dobu svého působení vychoval velké množství sportovních, vojenských a dopravních pilotů, kteří dnes létají s nejmodernějšími letadly světa, např. u ČSA, Emirates, u AČR na letounech Gripen, atd. Slovácký aeroklub vychoval mnoho parašutistů, techniků a sportovních reprezentantů, díky kterým získal také řadu sportovních úspěchů jako ceněné tituly Mistr republiky a Mistr Evropy.

(Foto: Zdeněk Svoboda, Daniel Rybka, pilotinfo.cz Quax)

Slovácký aeroklub stojí za založením občanského sdružení Aerotechnik, dnešní významná vývojová a výrobní společnost Evektor - Aerotechnik a.s.

Členové Slováckého aeroklubu stojí za založením Slováckého leteckého muzea - dnešní Letecké muzeum v Kunovicích a vlastní, mimo L-610, všechny letouny zde vystavené.

Zdroj: Albert Orlita, Slovácký aeroklub Kunovice a Jaroslav Olbert


© 2014 marty+

Vytvořeno službou Webnode E-shop